Deep Stop
Prvně je potřeba si definovat, co to je deep stop.
Deep stop je další zastávka během výstupu. Haldane, zakladatel moderních dekompresních algoritmů, předpokládal, že tkáně dokáží zadržet určitý objem inertních plynů (pro nás dusíku), tzv kritické množství, než se v nich začnou vytvářet bublinky. Proto jeho modely zahrnovaly poměrně rychlý výstup z hloubky.
Pravda ale je, že bublinky se začnou vytvářet dříve. proto se vytvořily tzv bublinkové modely. Ty jsou dvojího druhu. Buď opravdu pracují s modelem tkání (a dá se jich najít několik podle ryclosti sycení a vysycování) nebo pracují s původním modelem Haldaneho a pouze upravují parametry zastávek a dávají je hlouběji, než by jejich modelování vyžadovalo.
O hlubokých dekompresních zastávkáh se začalo uvažovat už dříve, než se vůbec dostaly do praxe. Pár potápěčů si všímlo, že pokud přeruší výstup v hloubce, nejsou po ponoru tolik unaveni. Tak to začali dělat. Pocitově jim to fungovalo.
Pravdou je, že praxe deep stops není pořádně ověřena do dnes.
V podstatě se dá o hlubokých dekompresních zastávkách říci asi toto:
- Pokud váš počítač umožňuje použití hlubokých zastávek, použijte je. Pokud to váš počítač neumí, nedělejte je v v žádném případě "od oka" a řiďte se algoritmem počítače. Pokud vám počítač nevyhovuje, vyměňte jej.
- Přidání deep stop od oka spíše riziko DCS zvýší, než aby jej snížilo.
- Hloubkové zastávky jsou podle posledních zjištění účinné pouze u hlubokých a dlouhých ponorů. To znemená pod 20 metrů a v rozsahu hodin. Většina z nás se při svém rekreačním potápění k těmto limitům ani nepřibližujeme. To může být také důvod, proč jsme nikdy deep stop na počítači neviděli, i když jej oficálně nabízí.
- US Navi dělalo 400 testovacích sestupů do cca 60 metrů na půl hodiny. Polovina potápěčů používala metodu hlubokých zasávek, polvina standarní dekompresní model. V závěru dokumentu se konstatuje, že při použití modelu hlubokých zastávek bylo více případů lehké DCS než při použití konzervativních modelů. Bohužel, nepíší o kolik nebo kolikrát.
Z tohoto plyne pro rekreační potápěče:
- Hluboké zastávky nejsou pro nás. Lepší je věnovat více pozornosti rychlosti výstupu. Naše ponory jsou příliš mělké, než aby měli hluboké zastávky smysl, nebo příliš krátké.
- Pokud se pohybujeme za limitem bezdekompresního ponoru, algoritmy současných počítačů jsou dostatečné.
Teorie deep stopů
První zastávka by se měla provést v polovině potápěné hloubky a prvním naplánovaným dekompresním zastavením. Takže pokud jsme se pohybovali v hloubce 32 metrů, první decostop je plánován v 9 metrech, první deep stop vychází na hloubku 20 metrů.
Druhý deep stop se provádí opět v polovině mezi posledním deepstopem a plánovanou dekompresní zastávkou. V tomto případě tedy cca 14 metrů.
Pokud je rozdíl vaší hloubky a prvním decostopem větší než 10 metrů, dělá další deep stop opět v polovině.
Délka deepstopů je 2 minuty.
Upozornění: Pokud se již rozhodnete dělat hluboké zastávky, vždy jejich čas přičtěte k času dekomprese. Nikdy je nepovažujte ze náhradu dekomprese.
Jaké počítače mají zabudovánu metodu hlubokých zastávek?
Asi jich je více, ale určitě ji mají Suuno D4i, D4i Novo, D6i, Zoop Novo, Cressi Leonardo, Mares Puck Pro, Tato funkce se aktivuje pouze při ponorech hlubších než 65 metrů. U Scubapro Gallileo jsem tuto možnost našel sice zmíněnu, ale ne na oficiálních stránkách. Takže spíše ne.
U počítačů DiveSoft Freedom předpokládám, že tato funkcionalita bude, ale na stránkách ji nezmiňují.
Zdroj:
www.alertdiver.com, www.divein.com, Suunto, Scubapro, www.divesoft.cz, watchyourselves.com
