Všichni jsme se učili plánovat ponory podle tabulek, takže víme, jak by ponor měl probíhat, jaký by měl mít profil. Výborně. Zkusme si tedy naplánovat takový běžný chorvatský (nebo jiný) ponor.
Stěna padající někam pod 40m. Určíme se maximální hloubku ponoru 33 metrů. Podle tabulek je možné setrvat v této hloubce cca 13 minut. Potom se musí mazat směrem nahoru.
Dobře, vezměme na takovýto ponor svůj počítač. Cílové hloubky jsme dosádhli v 5-té minutě ponoru. Plus mínus se držíme ve stanovené hloubce. Na chvíli si odskočíme dokonce do 36 metrů. Teprve po 12 minutách počítač signalizuje poslední 3 minuty v této hloubce pro bezdekompresní ponor. Vystoupáme o pár metrů výše do 25 a hle, počítač se "uklidnil" a ukazuje ještě dalších 5 minut, které zbývají v této hloubce do bezdekompresního času. Nakonec tedy začneme vystupovat tak, abychom se drželi stále v bezdekompresním limitu. Bezpečnostní zastávka - 3 minuty v 5 metrech a hurá, jsme na vzduchu.
Při porovnání časů na dně, délky ponoru podle tabulkového plánu a počítače, jsme nakonec byli pod vodou o poznání déle. Proč?
Plánování s tabulkami
Tabulky musí respektovat spoustu zobecnění. I když tabulky a počítač používají stejný model (Bühlmanův) pro sycení a vysycování dusíkem, tabulky počítají s větší bezpečností. Podívejte se na spodní okraj, kde je drobným písmem napsáno, že tabulky jsou určeny pro potápění v nadmořské výšce do 700 netrů. Proto počítají s větší bezpečností. Počítač bere skutečný naměřený tlak vzduchu před ponorem. Dalším důvodem je pohyb potápěče. I když jsme byly chvilku dokonce hlouběji, průměrná hloubka během nejhlubší části ponoru byla menší než uvažovaných 33 metrů. A toto počítač zohlední. Tabulky předpokládají setrvání po celou dobu v maximání hloubce.
Další bezpečnostní faktory tabulek jsou v rozdílu mezi sladkou a slanou vodou (tabulky jsou na slanou vodu) a dále jsou připočítávány 3% hloubky jako bezpečnostní faktor.
Výpočet počítače
Jak bylo zmíněno, počítač zohledňuje skutečný profil ponoru, naměřený tlak vzduchu na hladině a dále se dá přepnout na sladkou/slanou vodu. I když většina uživatelů se potápí s nastavením na slanou vodu.
Výpočet v počítači probíhá ale podle několika předpokladů. A pokud jsou předpoklady dodrženy, potom výpočet platí. Asi nejdůležitějším faktorem je výstupová rychlost. Ta se mění podle hloubky, obecně platí: čím blíže k hladině, tím pomaleji. Pokud si pamatujete "Za bublinkou netečně, ke hladině bezpečně", je to v poho. Bublinka - prosím, ta nejmenší, co jen tak pomalu stoupá, ne ta velká, která letí nahoru první kosmickou. Dále předpokládá dodržení bezpečnostních a dekompresních zastávek. A poslední předpoklad je klidné vynoření, odpočinek.
Opakované ponory
To je další problém, se kterým se při plánování setkáme. Hlavně na potápěčských dovolených, kdy není problém strčit hlavu pod vodu i 4x denně. Pokud bychom s touto frekvencí vyrukovali na tabulky, potom budeme během pár ponorů "mimo papír". Právě proto, že opakované ponory jsou problematičtější z hlediska výpočtu, pracují tabulky se zbytkovým dusíkem s mnohem větší bezpečností - posílají vás do vyšší opakovací skupiny.
Zapomenutý počítač
Stane se, zapomenu jej na základně. Teoreticky se nic neděje, jeden ponor si teoreticky naplánuji podle počítače svého buddyho a budu se toho držet. Fakticky ale problém nastává v okamžiku opakovaných ponorů. Můj počítač jeden ponor vynechal. Takže podle něj jsem vysycenější (dusíku je ve mně méně). A další ponor začne počítat podle svých údajů. A zde může být kámen urazu, protože můžete o nějakou tu minutu dekomprese přijít. Správně by jste se za takovýchto podmínek neměli potápět. A nebo, při minimální míře bezpečnosti, počkat na tabulkové vysycení, tedy najít si v tabulkách povrchový interval takový, aby došlo i podle tabulek k vysycení tkání a tento interval dodržet (i s počítačem).
Už jsem se setkal se situací, kdy po takovémto "problému" se počítač poslal na provázku do 20 metrů na hodinu, aby "se srovnal". Tohle nemůže vést k dobrým výsledkům, protože ponory jsou vedeny v jiné časy. Akorát to může vést k problémům a je to krajně nezodpovědné nejenom vůči vám, ale i vašim kamárádům potápěčům.
Používat počítač?
Nikdo vás nemůže nutit používat potápěčský počítač. Ano, můžete se potápět podle tabulek nebo "na citovku". V prvním případě se při jednotlivých ponorech ochuzujete o čas strávený "dole", při opakovaných ponorech dokonce velmi výrazně. V druhém případě se připravujte na problémy, které přijdou.
Když mám počítač
V žádném případě se nezbavujete povinnosti plánovat ponory. Počítač toto může usnadnit díky plánovacímu modulu, ale vždy by jste měli vědět, kam a na jak dlouho lezete.
Také vás to nezbavuje odpovědnosti za ponor. A v případě selhání (porucha, baterky) si stejně musíte umět aspoň přibližně spočítat, jak dlouho ještě můžete být dole, měli by jste mít představu o čase, hloubce, zásobě dýchací směsy. O časech deko a bezpečnostích zastávek. V každém případě platí: v případě problému s počítačem, ukončuji ponor a obracím, se zachování všech bezpečnostních zastávek, zpět.
Používání počítače vás v žádném případě nezbavuje povinnosti naplánovat ponor, sledovat údaje během ponoru a ponor kontrolovat. Ale může vám tyto činnosti významně usnadnit, takže vám zbyde více času na "kochání se".
