V každém kurzu se probírají možné potápěčské nehody, jejich příčiny a důsledky. V některých případech se učí i nouzové postupy. Ale není lepší se těmto situacím vyhnout?
Bohužel, musíme souhlasit s Murphyho zákony: Pokud se něco může pokazit, pokazí se to. Takže je potřeba s tím počítat, být připraven, znát postupy, mít je naučené a zautomatizované.
Ale netřeba se lekat. Potápění je zábava. Pravděpodobnost úrazu je malá. Posle posledních statistik DAN je pravděpodobnost úmrtí při potápění 2x za 100 000 ponorů.
1. Nikdy nezadržovat dech
To se učí jako první pravidlo v OWD kurzu. Prostě vzduch je stlačitelný a dýcháme pod vodou vzduch pod tlakem okolí. Takže podle Boyl-Mariottova zákona - pV = konst - vzduch při snižování tlaku expanduje. Pokud dýcháte, není to problém, pokud vzduch zadržíte v plicích, na problém je zaděláno již při vynoření z hloubky pár metrů. Plíce jsou velice citlivý orgán a na poškození jsou citlivé. Poškození plic se nazývá barotrauma. Pokud je barotrauma veliké, může vniknout plyn z plic do krevního oběhu a je zaděláno ještě na něco mnohem horšího - embolii. Vyhnout se tomu je snadné - dýchat, dýchat, dýchat.
2. Zvládnout výstup
To je velice důležité. A většina nových potápěčů z toho má strach. A ze strachu pramení křečovitost. A to je první krok k problému. O problematice výstupu jsme psali velice podrobně v článku Bezpečný závěr ponoru. Zde tedy stručně řečeno: bezpečná rychlost výstupu je maximálně 10/min. Ale kdo by si ty čísla pamatoval?. Každý potápěčský computer obsahuje funkci hlídání rychlosti výstupu. A pokud ji překročíte, bliká a píská na vás. A stejně při vynořování na safari v Egyptě to odevšad píská jako o život a nikomu to nevadí. A druhá pomůcka, kterou jsme se učili v našem kurzu OWD: "Za bublinkou netečně - ku hladině bezpečně". Znamená to, že pokud při výstupu nepředběhnete ty nejmenší bublinky po vašem výdechu, je to v pořádku.
S výstupem se váže jedna chyba začínajících potápěčů. Používají BCD jako výtah. To je první krok k problému s výstupem. Naopak z BCD se během výstupu vzduch upouští, abychom vyrovnali jeho rozpínání (viz Boyl-Mariottův zákon). Pokud si nejste jisti, dávejte si během výstupu viditelný cíl vždy na dohled - teď vystoupám k tomu kameni, tam se srovnám, pak k támhle té větvi, ... atak dále. Pokud je mizerná viditelnost, klidně postupujte po jednotlivých metrech.
3. Kontrola výstroje
Kontrola výstroje by měla proběhnout již doma, když se balíte na ponor nebo potápěčskou dovolenou. A pak ještě jednou při oblíkání a nastrojování. Pokud máte nějakou novou část výstroje, která se ovládá jinak, vyzkoušejte si to doma na suchu. A první ponor si dejte z kategorie těch snazších. Například pokud máte nový BCD, který má jinak umístěná tlačítka na inflátoru. Nenajdete v případě problému včas vypouštěcí tlačítko nebo otvírání rychloventilu a problém je na světě. Viz bod 2 tohoto článku.
Pokud jdete na neobvyklí ponor (noční ponor, ponor do mizerné viditelnosti, nitrox ponor, ...), ujistěte se raději vícekrát, že je vše v pořádku a na svém místě. Světlo, záložní světlo, vše nabité, změřená úroveň kyslíku ve nitroxu, bylo číslo kalibrované?
4. Ponor nad své limity
Potápění je zábava. Pokud se necítíte v pohodě (únava, psychika, fyzické potíže), nechoďte tam. Zítra je taky den. A ponory, na které nejste připraveni nebo na které není vaše výbava přizpůsobena, také nejsou to pravé. nebojte se změnit plán ponoru nebo ponor úplně zrušit. Nikdy se nepokoušejte experimentovat s ponory, na které nejste připraveni (hloubka, tma, zima, vraky, jeskyně, ...)
5. Fyzička
Ačkoliv stále opakujeme, že potápění je zábava, některé ponory mohou být sakra náročné.
Můžeme to rozdělit na před a po ponorovou část
- je potřeba dopravit zařízení dál, než jste čekali (nebo je to plán ponoru)
- naložit zařízení (flašky většinou) do auta v parném létě na rozpáleném sídlišti
- odtahat výbavu k vodě (taková Horní Cerekev s některými jedinci umí pěkně zamávat)
A na část během ponoru
- ponor v proudu, kdy je potřeba se proti proudu vracet
- návrat na loď nebo bázi po hladině ve vlnách
- bloudění a s tím související vzdálenost, kterou je potřeba upavat
Pokud není dobrá kondice, vede to k únavě a vysoké spotřebě vzduchu, panice a nakonec k nehodě. Obezita, únava (ať již vznikne jakkoliv) - to vše zvyšuje riziko DCS.
6. Plánování
Ať již jste vedoucím ponoru vy nebo se necháte vést divemasterem, vždy se ubezpěčte, že všichni jsou srozumněni se směrem ponoru, hloubkou a maximální hloubkou, s maximálním časem ponoru. Pokud skupinu vedete, víte jak se vrátit nebo kde ponor končí - jak to místo poznat? Projděte si plánky lokality. Používáte oba shodné signály? Na to pozor. Signál T (1/2 vzduchu) používaný u nás znamená v jihoafrických zemích konec ponoru.
6a. Krizové plánování
S plánem souvisí i krizové postupy. Tedy že všichní ví, jak se budete chovat v případě poztrácení se (roztržení budysystému). Tyto postupy se mohou lišit místo od místa podle typu ponoru.
7. Pravidlo 1/3 nebo pravidlo 1/2 nebo dokonce 1/4
Jaké pravidlo kde použít? Na českém lomu bohatě dostačuje pravidlo polovin - půl na cestu tam, vracíme se v poloviční hloubce (spotřeba bude cca poloviční). Všude jinde by se mělo dodržet pravidlo 1/3 (třetina tam, třetina zpět a třetina pro budyho v případě problému). Pokud jdete hlouběji, jdete do vraku, jeskyně - pak je lepší pravidlo 1/4 (čtvrtina pro mně na cestu tam, 1/4 na cestu zpět, 1/4 jako rezerva pro budyho a 1/4 na řešení krizových situací.
Spotřebu vzduchu je potřeba plánovat s ohledem na podmínky. Pokud mám SAC 16 l/min na lomu při focení rybiček, není možné s tím kalkulovat na moři v proudu. Proto je výhodné vést si logbook - zjistíte mimo jiné i svoji spotřebu vzduchu v závislosti na podmínkách.
8. Nikdy sám
Ačkoliv někeré školy nabízí certifikace Solo diver, měl by být vždy upřednostněn budysystém. Většina postupů, které se v kurzech učíte, přímo počítá s pomoci budyho.
9. Tréning
Často se stává, že vaše dovednosti "zrezivý", protože je nepoužíváte. Jak často zkoušíte vypustit bójku? Jak často zkoušíte V-dril? Nebo jen budycheck před vstupem do vody. Děláte jej přesně tak, jak se má dělat nebo po těch letech trochu flákáte? Kdy naposledy jste si vyzkoušeli sdílení vzduchu?
Toto vše jsou ty dovednosti, které by vám měli zachránit život (chtěl jsem napsat prdel).
10. Umění neutrálního vztlaku
Mnoho mnoho nehod začíná tím, že potápěč neumí vyrovnat svoji polohu a vztlak ve vodě. Umění vznášet se bez pohybu ve vodě se dá trénovat, zrovna tak pozice v trimu.
10a. Zajištění pozitivního vztlaku na hladině
Kámen úrazu, jak jsem zjistil. Spousta potápěčů se naučila na hladině po vynoření držet jen pohybem ploutví. Jako by ani BCD na sobě neměli. Pokud je voda bez vln, ani se moc nenapijete. Ale jekmile jsou trochu horší podmínky, je to pomalé topení se. Prvním krokem po vynoření nad hladinu je vždy nafouknutí vašeho BCD. V případě krize - jakokoliv - je hned druhým krokem odhození zátěže.
Ani tohle vše vám nezajistí 100% bezpečí, ale pravděpodobnost nějaké pohromy se tím určitě změnší.
