Výstup je jen další část ponoru. Ale ta nudnější z pohledu celého ponoru - již nejste plni očekávání, jako na začátku. Už nejste plni obdivu nad útesem nebo vrakem lodi nebo letadla. Již se musíte jen vrátit. Ale pomyšlení na desítky metrů vody nad vámi vám bere klid. Vždy je něco, co se může zvrtnout. Můžete ztratit kontrolu nad vztlakem a pak ukončíte ponor rychleji než se vám líbí a než je zdrávo.
Podíváme se na tři body, které vím umožní zvládnout stres z výstupu.
Kouskování
Běžci na dlouhých tratích nikdy nemyslí na cíl, ale na první kilometr, pak na další, pak na ten kopeček před nimi. Horolezec nikdy nepřemýšlí nad tím, až bude ne vrcholu, ale jak zdolá následujících 10, 20 metrů. Stejné je to i u nás pod vodní hladinou. Není potřeba myslet na celých 30 metrů vody nad sebou. Myslete na první tři metry nebo na vzdálenost, na kterou vidíte. Takže vystoupejte o 3 metry a opět se stabilizujte, zastavte se na 5-15 sekund, zkontrolujte vztlak, počítač nebo hloubkoměr, manometr. A pak vystoupejte o další 3 metry. Až se zacvičíte, můžete ty 3 metry zvládnout za 15 sekund. A hle, jsme na doporučené rychlosti výstupu, se kterou počítá většina algoritmů - 10 m/min.
Kouskování má několik výhod.
- Psychologický - myslíte jen na následující část výstupu. A postupujete až do bezpečnostní zastávky.
- Technický - Pokud se vždy každé 3 metry stabilizujte a vyrovnáte vztlak, je riziko, že se výstup vymkne kontrole, opravdu malé.
Tzv "vybublání" začne vždycky pomalu a nenápadně. Ale pak je to již fofr, který se těžko brzdí. Kouskování udržuje "happy" nejen vás, ale také váš počítač.
Využijte vše, co máte
Nekoukejte se na počítač, pokud to není úplně nutné. Stoupat podle počítače je velmi velmi těžké. Musíte si uvědomit, že počítač pracuje se zpožděním. To, co vidíte na displeji se již dávno děje. A čím jste hlouběji, tak tahle technologická prodleva je větší.
Pokud se již musíte dívat na počítač, dívejte se na čísla. Ne na indikaci rychlosti stoupání. Vždy se začněte zvedat a v polovině vašeho 3metrového intervalu již začněte pomalu brzdit.
Ještě lepší je použití jakéhokoliv pevného předmětu. Vidíte stěnu, cívku od vaší bójky, kotevní lano. Ale vyhněte se pokušení na kotevním laně jen tak viset. A i když jste na volné vodě, tak je také nějaké vodítko. Všimněte si toho nejmenšího kalu. Pokud není vysloveně proud, tak se tyto částice volně pohybují, ale jsou tak malá, že se nemůžou pohybovat nijak rychle. Pokud vám utíkají nahoru, padáte, pokud vám utíkají dolu, letíte nahoru. Ale protože se přeci jen pohybují, kontrolujte si hloubku na počítači nebo hloubkoměru.
Poslouchejte svoje uši. Nechte si tlak ve středouší mírně negativní. První, kde ucítíte změnu hloubku směrem dolu nebo nahoru jsou právě vaše uši.
Nesnažte se regulovat rychlost výstupu plícemi
Vždy se vám všichni snaží instruktoři snaží zdůraznit, že je pod vodou potřeba plynule zhluboka dýchat. Proč? Protože dýcháním se zbavujeme CO2. CO2 je stresor. Přebytek CO2 způsobuje dýchání, únavu, bolest hlavy po ponoru. A v poslední fázi, kdy jsme již unaveni, si jej budeme v sobě zadržovat? A v okamžiku, kdy jej máme v sobě moc, tělo reaguje zrychlených dýcháním. A zrychlené dýchání nedostatečně promývá plíce a tam se hromadí CO2. A proto dýcháme rychleji a mělčeji. A jsme v kruhu, ze kterého se těžko vystupuje.
Rychlost výstupu kontrolujte zařízeními k tomu určeným - vaším BCD. Sledujte své dýchání. Pokud začne být zrychlené, zastavte výstup, ukotvěte se na nějaký referenční bod (skálu, kámen, uzel na kotevním laně), zkontrolujte si přístroje. Až nabyde opět své duševní rovnováhy, pokračujte ve výstupu.
A poslední bod navíc na závěr.
Po skončení bezpečnostní zastávky nespěchejte na hladinu. Poslední metry jsou největší zátěží práv kvůli největší změně tlaku. Pokud vystoupáte z 20m do 10m, je to změna tlaku jen o 30%. Pokud vystoupáte z 5m na hladinu, je to změna tlaku o 50%. Takže pěkně pijánko.
