V této nepravidelné sérii článků [1], [2] o spotřebě vzduchu si spotřebu vzduchu uvedeme do souvislosti se správným vyvážením a budeme zkoumat vztlak a dýchání.
Ze života jednoho potápěče: Na hluboké stěně se pohybuje se skupinou dalších potápěčů z lodi. Drží si hloubku cca 30 metrů. Při pozorování života na stěně přestal pracovat s ploutvemi a spadl o cca 2 metry, Několik malých pohybů ploutvemi navíc a je opět na své úrovni. Zkontroloval si manometr a ohlédl se po svém buddym. U toho opět přestal pracovat ploutvemi a opět spadl asi o 2 metry. Opět tuto ztrátu hloubky snadno dohnal. Ale cítí, že dýchá trochu víc zhluboka než obvykle. Při další kontrole vzduchu opět poklesl a uvědomil si, že jeho manometr ukazuje pouhých 150 barů a že musí trochu výš, jinak bude muset ukončit ponoru dříve než ostatní.
Zvýšená spotřeba vzduchu
Každý nádech a výdech je cyklus. Klidový cyklus je asi 12 až 15 sekund. To je asi 4 až 5 výdechů a nádechů za minutu. Pokud jste vystaveni námaze, a může být i vemi mírná, (nebo stresu) je potřeba tělu dodat energii a to v podobě kyslíku. Tělo tedy na námahu reaguje zvýšenou frekvencí dýchání.
Nyní tedy porovnejme dva kamarády. Jeden je perfektně vyvážený. Jeho frekvence dýchání tedy bude 4 cykly za minutu (pro snadné spočítání). Našeho nevyváženého kamaráda jeho dodatečné udržování hloubky nebude stát moc energie, ale jisté zvýšení tu bude. Na asi 6 cyklů za minutu. Není to moc a prostým pozorováním je to skoro neroznatelné. Ale je to o polovinu více, než jeho vyvážený kamarád. Co to znamená? Znamená to, že když bude mít jeho vyvážený kamarád 150 bar, on bude mít ve flašce jen 125 bar, když bude mít jeho vyvážený kamarád 100 bar, on bude mít jen 50 bar a v době, kdy jeho vyvážený kamarád bude na safety stopu z 50 bary, on již bude sedět na lodi a popíjet kafčo.
Lidské tělo potřebuje palivo. A jednou z jeho složek je kyslík, který si neumíme skladovat jako cukry a tuky. Kyslík musíme dodat dýcháním. A jakékoliv zvýšení zátěže nad klidový stav znamená zvýšení frekvence dýchání.
Nejste si jisti, jestli je toto váš problém? Otočte se tváří ke stěně a přestaňte se hýbat. Odpověď dostanete okamžitě. Ano, není problém jednou dvakrát kopnout a udržet takto hloubku. Nic to není. Ale pokud budete dorovnávat takto hloubku každou minutu nebo dvě, musíte tělu dodat energii. Dýcháním. A přitom máte sebou BCD a ještě jedno BCD - vaše plíce.
Správné vyvážení
Naplněním plic zastavíte propadání do hloubky. Ale plíce mají své limity. Těmi se dají dovážit změny hloubky o cca 10% vaší hloubky (v 5 metrech ±0,5 metru, v 10 metrech ± 1 metr). A nikdy se nenadechujte na plnou kapacitu. V přípědě pohybu nahoru by to mohl být problém vedoucí k poškození plic. Na větší vztlad ve větší hloubce je tady BCD.
Vaše BCD má štítek, na kterém je uvedena jeho kapacita v litrech. Většina dosupných BCD má kapacitu 20 litrů. To je asi 3x více, než mají vaše plíce. Takže vás udrží ve správné hloubce bez další námahy. Těch pár litrů obětovaného vzduchu za to stojí. Samozřejmě také záleží na váze, kterou nesete.
Takže náš hypotetický potápěč si tohle vše uvědomí. Stiskne tlačítko inflátoru a mírně si doplní svůj BCD. Nyní se již lehce vznáší vedle útesu. Lehce kopne svými ploutvemi. Ale cosi jej ještě brzdí, nějaká pneumatika okolo pasu.
