Určitě je lepší, když jim rozumíte. Vždyť v každém kurzu se povinně učí. Ale, bohužel, pro většinu potápěčů je to také naposledy, kdy se pokusili si ponor naplánovat pomocí tabulek. Díky počítači se dnes neplánuje vůbec. Prostě se do vody skočí a pak se řídí podle toho, "jak to vyjde". Je to cesta do pekel. Aspoň základní představu o hloubce a délce ponoru by jste měli mít.
Jak tedy na plán ponoru s tabulkami
Tabulky se mírně liší podle systému, který je vypracoval. Ale vždy používají stejný koncept.
Používají písmeno skupiny jako relativní ukazatel zbytkového dusíku. Systém od systému mají jiný počet písmen, ale vždy začínají skupinou "A" jako skupinou s nejmenším obsahem dusíku.
Vždy mají 3 části
Tabulka 1: Ukazuje čas a hloubku pro limit bezdekompresního ponoru a ukazuje na písmeno skupiny na konci ponoru založeného na profilu ponoru a zbytkového dusíku z předchozích ponorů.
Tabulka 2: tabulka povrchových intervalů - ukazuje skupinu na konci povrchového intervalu - kolik dusíku jsme během přestávky mezi ponory vysytili.
Tabulka 3: opakované ponory - ukazuje maximální čas bezdekompresnho ponoru vycházející z současné skupiny
Tabulka 1 - Opakovací skupina na konci ponoru
PADI tabulka pro získání opakovací skupiny po ukončení ponoru má v sloupcích maximální dosaženou hloubku. Hodnoty pod nimi jsou dosažené časy na dně (BT - bottom time). V řádcích jsou potom opakovací skupiny zbytkového dusíku po ukončení ponoru.
Příklad: ponor do hloubky 28 metrů na 17 minut. Najdu si v sloupcích nejbližší vyšší hloubku. Což je 30 metrů. Potom pojedu dolů a budu hledat - opět nejbližší delší - čas na dně. V tomto případě je to přesně 17 minut. A prvním pohledem vpravo zjistím, že jsem opakovací skupina "L". Dalším pohledem, pokud dojedu až na konec sloupce, zjistím, že nejdelší možný čas na dně je 20 minut,
Tabulka 2: Opakovací skupina po povrchovém intervalu
Před druhým (dalším) ponorem je potřeba vědět, kolik dusíku si s sebou nesu. Použití je následující. Podle první tabulky vím, jaká jsem opakovací skupina po skončení ponoru. Pokud na druhý ponor půjdu za hodinu, budu mít v sobě dusíku méně, tedy budu opakovací skupina nižší.
Z předchozího příkladu víme, že jsme ukončili ponor jako skupina "L". Najdeme si v hlavičkách řádků skupinu "L" a pojedeme po řádku tak dlouho, až se náš povrchový interval vejde mezí čísla napsaná v buňce. Potom pojedeme očima sloupcem dolů a písmenko dole nám oznámí opakovací skupinu po ukončení povrchového intervalu.
Příklad: Jsme opakovací skupina "L". Chceme (nebo jsme) přes hodinu (62min) na vzduchu. Najdeme řádku "L" a hledáme sloupec, kde je obsaženo našich 62minut na povrchu (třetí od konce - 1:00 - 1:21). A dole v hlavičce sloupce najdeme, že jsme opakovací skupina "C".
Tabulka 3: Zbytkový dusík a prodloužení časů na dně
T
abulka je nejsložitější. Obsahuje několik informací. Při plánování opakovaného ponoru ukazuje maximální čas na dně pro danou při zohlednění zbytkového dusíku z předchozích ponorů. Výsledky z této tabulky potom použijete v tabulce 1 jako korekční faktor pro další ponory.
Použití: Víme, že jsme opakovací skupina "C" z předchozího příkladu. Tedy v hlavičkách sloupců najdeme svoji opakovací skupinu. Následující ponor chceme vykonat do 24metrů. Najdeme v hlavičkách řádků nejbližší vyšší hodnotu - 25metrů. V průsečíku je buňka se dvěma čísly. Dolní číslo v modrém poli je maximální čas na dně. V tomto případě 19 minut. Horní číslo v bílém poli je čas, který je potřeba přičíst k bezdekompresnímu času na dně z tabulky 1. V tomto případě je to hodnota 10 minut.
Vracíme se do tabulky 1. Potápěč jde na opakovaný ponor do hloubky 24metrů a chtěl by tam strávit celých 19 minut. V tabulce 1 se dozví, že pokud se ponoří do 25 metrů na 19 minut, ukončí ponor jako opakovací skupina "J". Ale zde je nutné přičíst těch 10 minut k času na dně. Takže není 19 minut, ale 29 minut. A to již je opakovací skupina "Q".
A pro další ponor je to analogické. Po 2 hodinové přestávce je již v opakovací skupině "B" a podle toho plánuje stejným postupem další ponor.
Vypadá to složitě. Ne! Chce to jen trochu cviku. A potápět se. Časem získáte představu o časech na dně i bez tabulek. Minimálně u prvních ponorů. A opakované ponory si snadno během několika vteřin ověříte v tabulce. Věřte mi, je to rychlejší, než zapnout počítač, vyvolat plánovací mód a naťukat tam příslušné údaje.
A většina potápěčských počítačů umí plánovat jen další ponor. Tedy počítá s aktuálním stavem potápěče. Ale jak by měl vypadat noční ponor nebo zítřejší ranní ponor na počítači nezjistíte, pokud před sebou máte ještě celodenní dávku.
