Sólo ponory nejsou pro nováčky!
Většina dnešních škol má ve své nabídce kurz sólo potápění. Podmínkou bývá mít zapsáno alespoň 100 ponorů. Každý potápěč by se měl stále cvičit, aby byl pod vodou soběstačný. Budy je tam jako podpora, ne jako vaše jediná (a poslední) spása.
Pro i proti
Potápění je kamarádský sport. Většinou je to větší zábava, obvykle je to i bezpečnější. Sólo potápění má také svůj smysl. Nemá cenu se zde bavit o technickém potápění. Máme stále na zřeteli pouze rekreační potápění. Například: kdo máte za budyho fotografa, určitě to znáte. Sice jste ve vodě spolu, ale v podstatě každý sám. On je zaujatý svým pohledem do hledáčku a moc nevnímá své okolí (a budyho). A naopak, vy občas zjistíte, že se někde zapomněl.
Právě fotografové bývají nejčastější sólo potápěči. Málokterý budy má dost trpělivosti na to, aby se s nimi proplétal travinami a hledal pidifaunu. A ruku na srdce, divemastři, instruktoři, nejsou vlastně také sólo potápěči, i když jsou obklopeni houfem dalších potápek?
Sólo ponor není možné začít jen tak a bez přípravy. Je nutné přemýšlet, ponor plánovat. A doplnit si vybavení, aby jste se připravili na potenciálně nebezpečné situace. Nakonec, nikdo tam s vámi nebude.
Doplněné vybavení
Na sólo ponor by měla být podmínka aspoň minimálního zdvojení. A to i v případě, že namítnete: budu jen ve 3 metrech fotit rybičky. Je nutné mít
- náhradní masku
- stage láhev nebo dvojče nebo aspoň lahev s dvojventilem a zdvojené první stupně
- světlo a záložní světlo
- signální bójku (nejen pro signalizaci, ale i třeba jako zasuplování při poruše BCD)
Sólo ponory nejsou pro každého, ale mají svůj smysl a pro někoho i své kouzlo. Nemá cenu se do toho vrhat po hlavě. Někdo s nimi nikdy nezačne, někdo se na samotu pod vodou těší.
