Nejčastější chybná domněnka je, nejen u nepotápěčů, že Nitrox umožní ponořit se hlouběji než s normálním vzduchem. Proto jsem se pokusil shrnout základní fakta o Nitroxu.
Co je Nitrox
Nitrox je směs kyslíku a dusíku. Je to směs stejných plynů, jako jsou ve vzduchu. Jen s tím rozdílem, že v Nitrox směsi je vyšší procentní podíl kyslíku než ve vzduchu, který dýcháme. Tedy Nitrox je vzduch obohacený kyslíkem. Ve vzduchu je 21% kyslíku a 78% procent dusíku a zbytek jsou ostatní plyny (cca 1%). O Nitroxu je tedy možné hovořit u směsí dusíku a kyslíku, kde je podíl kyslíku větší nebo roven než 22%.
Jak poznáme Nitrox
Na láhvi, kde je naplněn Nitrox, musí být zřetelně označeno, že se jedná o Nitrox a zapsáno procento kyslíku ve směsi. Nejčastěji se označuje jako EAN XX, kdy XX je právě procento kyslíku (například EAN40)
Proč dýchat Nitrox
Každý potápěč se učí, že zvyšující se tlak zvyšuje množství dusíku, který se nám vstřebá do tkání. A čas, který můžeme strávit pod hladinou, je limitován právě množstvím dusíku, který absorbujeme. Takže ve větší hloubce se nám do tkání dostane více dusíku a zkracuje nám čas, který v dané hloubce můžeme strávit. Bezdekompresní čas ponoru je právě ten čas, kdy nemusíme při výstupu dělat dekompresní zastávky - tedy zastávky, ve kterých čekáme, než se dusík zase z tkání uvolní.
Vzduch obohacený kyslíkem zpomaluje rychlost, kterou se dusík rozpouští v našich tkáních. Je méně dusíku ve plynu, který dýcháme = méně se jej může vstřebat. A čím vyšší procento kyslíku ve směsi, tím méně dusíku se nám dostane do těla.
Výhody použití
Jednou z největších výhod je právě prodloužení bezdekompresních limitů. To znamená delší čas na dně. Například potápěč se vzduchem může strávit v hloubce 30 m 17 min. S použitím EAN34 ve stejné hloubce může pobývat celých 26 min. To je prodloužení doby o 30%. A to se vyplatí.
Protože po ponoru je v tkáni rozpuštěno většinou méně dusíku, může potápěč zkrátit i časy mezi ponory.
Dále se používá jako dekompresní plyn při ponorech se vzduchem, kde výrazně zkracuje dekompresní zastávky. V dýchané směsi je méně dusíku, tedy se rychleji dostává z tkání.
Rizika
Nic není jen černé nebo jen bílé. Druhá stránka mince je ta, že lidské tělo reaguje na přemíru kyslíku křečemi. Kyslík se za vyšších tlaků stává toxický. Proto je u ponorů s Nitroxem potřeba hlídat maximální hloubku ponoru. Pro běžný vzduch je kyslík toxický v mnohem větších hloubkách než jsou limity pro rekreační potápění. Ale u směsí s vyšším obsahem kyslíku jsou tyto hloubkové limity již dříve.
Před ponorem je tedy potřeba znát přesné složení směsi, tu je potřeba kontrolovat kyslíkovým analyzátorem. A plánovat ponor s ohledem na použitou dýchací směs. A samozřejmě plán ponoru dokázat dodržet - nejen duševně, ale i technicky.
Jestliže se potápím s EAN34, pro který je maximální hloubka ponoru 32m), musím být schopen technicky tuto hloubku nepřekročit - vyvážení, technika ponoru - a také vědět, že povaha ponoru mne nepřivede do větších hloubek - například při prolézání vraku.
Další nebezpečí je v reakci kyslíku s látkami. Látky obklopené kyslíkem jsou náchylnější k hoření. Do EAN40 stačí klasické rekreační vybavení. Pro směsi s vyšším obsahem kyslíku než 40% je potřeba, aby použité vybavení bylo tzv "kyslíkově čisté".
Plnění potápěčských lahví také složitější a vyžaduje vyšší nároky na obsluhu plnícího zařízení.
Shrnutí
Použití Nitroxu jako dýchací směsi je perfektní způsob, jak si prodloužit pobyt pod hladinou. Je potřeba tomu podřídit své zvyky, plánování ponoru, u vyšších EAN směsí i uzpůsobit vybavení.
Potápění s Nitroxem je potřeba se naučit v některém z kurzů s instruktorem. Třeba Jan Musil nebo KWS Diving.
