Octopus CB

Kdy končí ponor?

Množství vzduchu je pro mnoho potápěčů limitující faktor. Řešit je to možné aktivně - tedy učit se, nebo pasivně, tedy zvětšovat zásobu vzduchu, kterou nosí s sebou.

Ilustrační fotoVáš ponor, nebo celé vaší skupiny, končí v okamžiku, kdy váš naplánovaný čas na dně (BTM) vypršel.

To by bylo krásné. Ale v 99% případů končí ponor, když se jeden nebo více potápěčů vaší skupiny dostane na spodní domluvenou hranici zásoby plynu. V našem případě, při rekreačním potápění s návratem na místo zanoření, nejčastěji polovina zásoby. Ale může to být i více (třeba po vyčerpání 1/3 zásoby). A to bývá, přiznejme si to, někdy dříve, než bychom rádi.
Zde bych rád shrnul pár bodů, které tento okamžik aspoň o kousek oddálí a přiblíží ideálnímu okamžiku.

Proudění vody

Nemyslíme v řece nebo proudu, ale okolo potápěče. Když porovnáme sportovní vůz a kamion - který z nich musí vynaložit více energie pro jízdu díky odporu vzduchu. A voda, i když se v ní pohybujeme mnohem nižšími rychlostmi, je mnohem hustší. A naše palivo je: vzduch. Takže zde máme hned první bod - ústrojová kázeň. Zkontrolovat všechny prvky výstroje, ať nekoukají, nevlají, neodstávají.

Zbytečné věci

Hodně potápek se potápí podle hesla "Když to mám, tak si to vezmu". I když spoustu z nich na tomto ponoru nebudou potřebovat. Vypadá snáze vše nacvakat na BCD než pokaždé zjišťovat, zdali mám vše, co budu potřebovat. Ale vede nás to zpět k první kapitole článku - proudění vody, tedy náš průřez, který musíme protlačit vodou.

Rychlost

Potápění je pro líné. (Můžu potvrdit). Takže vše pomalu, s rozvahou, včas. Nejsme na závodech. Druhým faktorem je uvolnění a "naladění" na potápění. Přivolání savčího potápěčského reflexu, kdy se ztlumí tep a sníží frekvence dýchání. Při přípravě nespěchejte. Také nezdržujte, to z vás budou nervózní ti ostatní.

Hluboké dýchání

Ilustrační foto - krmení pstruhůNevím, jak to říct jinak. Není myšleno dýchání do plných plic, ale uvolněné, pomalé dýchání, které "vypláchne" vaše plíce od oxidů a naplní je čerstvým vzduchem. Tento způsob dýchání umí jogíni. Ale naučíte se jej také (nebo aspoň základům) na některém z kurzů freedivingu.

A zkusit to můžete i sami: sedněte si pěkně rovně, neopírejte záda. Jednu ruku si dejte na břicho a druhou na prsa. A snažte se dýchat tak, že se bude pohybovat pouze ruka na břiše. Toto hluboké břišní dýchání umožní plicím účinnou výměnu plynů mezi krví a vzduchem. Pokud se tohle naučíte, určitě prodloužíte čas ponoru o několik minut.

Určitě není doporučeno zadržovat dech. Tím nezískáte žádný čas navíc, protože oxidy, které se zatím v plicích nashromáždí, stejně musíte vyventilovat a jedním nádechem a výdechem to nespravíte. A mimo to: je to nebezpečné!

Hloubka

Využijte toho, že v hloubce máte vyšší spotřebu než v mělké vodě. Snažte se tedy využít profilu ponoru k snížení spotřeby vzduchu. Pokud jste to vy, kdo omezuje skupinu, můžete si hodně pomoci tím, že se budete pohybovat metr nad skupinou. No a přiznejme si to, většina ponorů právě hezky končí v mělké vodě, kde se dá ještě další desítky minut pozorovat vodní svět (a nebo se nudit v modré/zelené vodě na výstupovém laně).

Tréning

Opakování matka moudrosti. Až dostanete do těla všechny postupy, až nebude zmatkovat, až dokážete hloubku udržet bez myšlení, až dokážete plavat v trimu, až.... Tak s každým až, které vám přejde do krve, prodloužíte svoji délku ponoru a budete z toho mít větší radost.