Pod vodou jsme vždy omezeni plynem, který si nějakým způsobem neseme s sebou. Ať již jako freediveři v plicích nebo jako potápěči s přístrojem v nějakém zásobníku. A snažit se vytěžit z tohoto plynu ce nejvíce je to, oč tu běží.
Staří ostřílení borci s CMAS kvalifikací pamatují, že kurz potápění trval roky a začínal naučením se potápění na nádech. Komerční školy toto vypustily. A je to škoda.
Freediveři umí hospodařit se svoji zásobou plynu asi nejlépe. A na kurzu vás to naučí. Naučí vás správně dýchat a poslouchat své tělo.
Výhody správného dýchání
- spotřebujete méně plynu > vydržíte déle pod vodou
- ponesete méně váhy > spotřebujete méně plynu > vydržíte déle pod vodou
- vytěžíte více kyslíku ze své zásoby vzduchu > spotřebujete méně plynu > vydržíte déle pod vodou
Potápěčský reflex
Ten máme již naučený od těch předků, co to nemohli ve vodě vydržet a vylezli na břeh. Je to soubor malých změn, které tělo udělá (snížení tepu, pohyb krve v těle, teplota těla a další) při ponoření do vody. Freediving vám pomůže tyto reakce zesílit a vědomně se na ně připravit. Naučí nás poslouchat impulzy a správně je vyhodnotit. Naučí nás nebát se pod vodou, když se nemůžeme hned nadechnout. Naučí nás, že máme stále dost času!
Strach z vody
Nejprve je potřeba vzít v úvahu jednu věc. Nesmíte se ponoru bát. Pokud se bojíte, jste v křeči, máte zatnuté svaly. A zatnutý sval má tendenci plavat. Proto potřebuje mnoho nováčků více olova: jsou v křeči. Důkaz je snadný. Položte se na vodu jen v plavkách, třeba v bazénu. Ležte uvolněně - jdete dolů. Zatněte všechny svaly a vyšponujte se, hlavně břicho, záda a hýždě - plavete.
Dýchání pod vodou
A s tímto poznatkem budeme přistupovat k dýchání pod vodou. Většina lidí se před ponorem na nádech mohutně nadechne, jako by chtěli vytvořit rekord. Co se stane? Svaly na hrudi jsou napjaté, v křeči - táhne vás to nahoru. Máte v sobě strašně vzduchu, který vás táhne nahoru. Takže musíte moc plavat dolů a vydáte strašně energie. Dole moc dlouho nebudete.
Pokud se nadechnete tak akorát a vyzkoušíte - je to lepší?
S přístrojem je to strašně podobné. Jsme přece pod vodou, tak nám rozum velí - nadechni se! A navíc - jsme přece pod vodou, proboha - zůstaň nadechnutý. A pak rychle vydechnout a znovu nadechnout. A hodně!
Co se děje? Tělo je v křeči, svaly na hrudi jsou napjaté, máte velký objem - to vše vás táhne vzhůru. Takže na sobě máte hodně olova. Když vydechnete, okamžitě padáte dolů. Takže se zase rychle nadechnete a ještě si kopnete nohama.
Co je výsledkem? Máte v sobě moc vzduchu, nestačíte využít jeho potenciál. Pořád se hýbáte, to stojí energii (energie = kyslík jako palivo) . Takže ve výsledku jste spotřebovali všechen vzduch a bez užitku.
Dýchání nad vodou
Chvilku se pozorujte jak dýcháte při čtení tohoto článku. Nádech, výdech, pauze (1,2), nádech (akorát), výdech, pauza (1,2), ... Je to tak? Nikde nejste nadechnutí, spíše jste vydechnutí.
Zkusíme to pod vodou. Co je důsledkem? Uvolněné svaly na hrudníku a na břiše > jsme těžcí. Málo vzduchu v plicích > jsme těžcí. Při nádechu mírně stoupáme, ale protože hned vydechujeme, nic se neděje. Důsledkem je, že můžeme odložit kostku (někteří i dvě). A zase potřebujeme méně vzduchu.
Kam se dýchá?
Muži mají obecně zvyk dýchat horní částí hrudníku. Ale jak vypadají plíce? Nahoře jsou nejužší. Dole jsou široké, tam dochází k nejúčinnější výměně plynů mezi krví a nadechnutým vzduchem. Ženy to mají tak nějak vrozené, dělají to podvědomně. Možná proto mají ženy obecně menší spotřebu vzduchu.
Takže dýchat dolů do plic pomocí bránice. Vyvalit pupek, ať se nám tam vejde více vzduchu a nepřežírat se před ponorem. Dole v plicích vytěžíme z nadechnutého vzduchu více kyslíku, než v jejich horní části.
Dýchat správně!
Shrnuto a podrženo - dýchejte méně, dolní částí plyc a na dýchání - aspoň z počátku - myslete. A vaše časy pod vodou se budou utěšeně prodlužovat.
