Z prvního hloubkového ponoru si, popravdě, moc nepamatuji. Bylo to v rámci výcviku AOWD, hloubka byla něco málo přes 40m. Ale to je tak asi všechno. Až během výstupu se nás zmocnil proud, ale to už bylo asi ve 20 metrech. A to už si pamatuji.
Tohle má za následek dusík. Na každého působí jinak. Mnohem častěji se stane potápěč úzkostlivým než euforickým. Ale ani tento stav nemusí být daný pro každého napořád. Dalším faktorem je okolí. Určitě na vás bude působit dusík jinak v Egyptě, kde je teplota vody okolo 30°C a viditelnost přesahující 30 metrů a jinak v lomu nebo na rakouském jezeře, kde je teplota vody 4°C a viditelnost s bídou 2-3 metry.
Co víme
Většinou se potápěč fixuje na jednu věc. Kontroluje neustále přístroje aniž by skutečně vnímal, co ukazují. Pronásleduje jednu rybku nebo prostě "čumí do blba".
Většinou mu to 
pomaleji myslí
Ztrácí se krátkodobá paměť. Zapomenete plán ponoru, podíváte se na manometr a za chvíli si nepamatujete, co ukazoval.
Potlačení a minimalizace účinků dusíku
Kurz. V kurzu vás naučí příznaky hloubkového opojení rozpoznat a vyrovnat se s ním
Odpočinek a hydratace. Odpočinutý potápěč v pohodě je méně náchylný k příznakům dusíkového opojení
Plán. Plánovat ponory, držet se plánu. Plán mít s sebou na tabulce. S tím souvisí i osobní odpovědnost a poslušnost.
Sledujte budyho. Pokud máte pocit, že na něm pozorujete příznaky hloubkového opojení, vystoupejte pár metrů nahoru (i s ním). Někdy stačí opravdu jen pár metrů.
Noční pařba není dobrý nápad před hloubkovým ponorem
Jak na sobě vnímáte účinky dusíku vy? Já osobně začínám slyšet zvony. Nevím proč, ale při pobytu pod 30 metrů po nějaké době začínám slyšet zvony. A ve studeném jezeře mnohem dříve než v teplé mořské vodě.
